Náš recept na cestu z krize

Krize jako ohrožení – i šance

Každá zodpovědná politická strana musí ve svém současném programu vzít velmi vážně, že se nacházíme uprostřed velké celosvětové krize. Nepřehlédnutelně se projevila nejprve jako krize finanční – tedy skrze problémy bankovního sektoru, následně pak jako epidemie zasáhla hospodářství i těch nejvyspělejších států. Nevyhnula se pochopitelně ani nám. O jejím konci lze zatím jen spekulovat. A to zejména proto, že zdaleka není jasné, co se má vlastně jejím koncem rozumět. Návrat do stavu před několika málo lety? Kdyby došlo k tomu, že ekonomika měřená růstem HDP zase „poroste“, bude to už znamenat, že jsme krizi překonali? A na jak dlouho? Na tři, pět nebo snad i deset let?

Nemá-li být současná krize pro nás jen ohrožením, má-li být hlavně šancí na vytvoření lidštějšího a přátelštějšího světa, pak musíme naši situaci podrobit mnohem zodpovědnějšímu posouzení. Jako křesťanští demokraté sdílíme zdůvodněné přesvědčení – společně s řadou dalších přemýšlivých lidí po celém světě – že finanční a ekonomická krize je pouze projevem krize daleko hlubší, které musíme čelit, má-li dojít ke skutečné nápravě. Jedná se o krizi důvěry, vize společnosti a životního stylu. V naší zemi, ale i v celé civilizaci.

Díra pod čarou ponoru

Představte si situaci posádky velké zaoceánské lodi, která už delší dobu tuší, že je něco zásadního s jejich lodí v nepořádku. Nejedná se při tom zjevně o nějakou maličkost – loď se čím dál tím víc naklání, celé systémy kontroly „vypadávají“, výkonnost zdaleka neodpovídá teoretickým předpokladům. Aby ale „nepoplašili“ pasažéry a neriskovali vlastní blamáž, provádějí jen jakési „potěmkinovské“ akce udržující momentální stav i jakousi naději, že to tak půjde dál a možná ještě lépe. A když ne, tak aspoň do té doby, dokud budou „u vesla“. Přitom by nebyl problém zjistit pravý stav věcí – ten je z celé řady příznaků delší dobu znám: loď má díru pod čarou ponoru.

Už delší dobu je zřejmé, že celá naše společnost trpí závažným neduhem, který paralyzuje prakticky celý náš veřejný život a podstatně ohrožuje i ekonomickou produktivitu: jedná se o deficit důvěry. Samozřejmě, že v prvé řadě jde o výrazně převládající nedůvěru vůči institucím veřejného života – politickým stranám, parlamentu, vládě, ale i soudům a policii. Také ovšem vůči klíčovým ekonomickým institucím – bankám. A dokonce i podnikatelům a celkově lidem bohatým. Tato mimořádně nízká úroveň vzájemné důvěry v naší společnosti je skutečnou „dírou pod čarou ponoru“ v naší společné „lodi“. Bez naší schopnosti tuto žalostnou situaci změnit je cokoliv jen onou potěmkinovskou hrou na politiku.

Ztracený kompas

Nedostatek důvěry ve společnosti není ovšem jediným zásadním defektem. Ona sama je totiž už významným důsledkem toho, že – obrazně řečeno – loď už dávno ztratila kompas. Je poháněna spodními proudy i větrem, také vlastní setrvačností se ještě kamsi pohybuje, ale nikdo pořádně neví kam a proč. Chybí totiž skutečně nosná vize, která by naší společnosti dávala směr i sílu k překonávání překážek.

Společnost svádění

V této situaci se otěží dění chápou ti, kteří s vidinou vlastních zisků nabízejí velmi jednoduchý recept na štěstí, jenž je ve skutečnosti hlavním zdrojem naší krize: „Cítíš-li se špatně, konzumuj!“. Život na dluh se stal standardem a zcela přijatelným způsobem života. Převládl názor, že ten, kdo si půjčuje a bezmezně konzumuje, pomáhá zvyšovat životní úroveň celé společnosti. Důsledky tohoto neodpovědného způsobu života pociťujeme právě v těchto chvílích. Zdravý a dlouhodobý hospodářský růst totiž stojí na poctivé práci, na vzájemné důvěře mezi lidmi a na investicích, které jsou zaměřené do budoucnosti.

Důsledky pro naši politiku

I když nepopíráme, že svou důležitou cenu pro cestu ze současné krize mají také opatření ekonomické a právní povahy – ostatně v další části se jim též konkrétně věnujeme – přesto pokládáme za nezbytné, aby náš přínos zahrnoval i jiný rozměr. Základní směřování politiky, která si zaslouží pojmenování křesťanskodemokratická, by tedy mělo prvořadě sledovat řešení dvou úkolů, před nimiž stojí naše společnost: Podpora důvěry ve společnosti a nalezení nosné vize.

A čím k tomu chceme bezprostředně konkrétně přispět?

1) Žádné plané sliby: V naší zemi nebude vládnout jedna strana, nýbrž koalice vytvořená z několika stran. Je tedy předem jasné, že žádná politická strana nemůže bez ohledu na ostatní ve svém volebním programu zodpovědně slibovat, co všechno „zajistí“, „zaručí“, „prosadí“. Každý může pravdivě pouze uvést, oč bude usilovat. Tak je také důsledně formulován náš volební program. Předpokládá hledání široké shody, která jediná může vést k řešením, jež jsou „společným dobrem“.¨

2) Jasné limity spolupráce: Pokládáme za nezbytné předem a jasně říct, které hranice jsou pro nás nepřekročitelné v případné vládní spolupráci. Rozhodně není pravda, že usilujeme o to být „v každé vládě“. Naše podmínky jsou ovšem spíš než „levicovostí“ či „pravicovostí“ dány našimi hodnotovými prioritami a mravními důvody. Proto se nemůžeme podílet na vládě, která by:

a) byla závislá na „přeběhlících“ nebo jakékoliv podpoře KSČM

b) účinně nepodporovala rodiny s dětmi

c) účinně nepodporovala rozvoj výchovy, vzdělání a vědy

d) účinně nečelila korupci

e) účinně nečelila hrozbě závislostí (drogy, hazard, kouření, alkoholismus)

f) usilovala o liberalizaci stávající zákonné úpravy potratu, registrovaného partnerství či eutanázie

g) přijímala ekonomická či ekologická rozhodnutí na úkor budoucnosti

h) jakkoli porušila naše spojenecké závazky vůči EU a NATO

i) upustila od podpory lidských práv u nás i ve světě

3) Žádná privilegia pro politiky: Jsme přesvědčeni, že politika má být „službou obci“ a na ty, kteří ji uskutečňují, mají být přísnější měřítka než na ostatní. Proto

a) budeme trvale usilovat o omezení poslanecké a senátorské imunity

b) i kdyby se nepodařilo současnou úpravu změnit, zavazujeme se, že naši poslanci nebudou využívat svou imunitu mimo rámec výkonu svého mandátu

c) všichni naši poslanci zveřejní na začátku svého působení svoje majetkové poměry

4) Čistá hra se společností: Politické a tím méně stranické ohledy nesmí způsobit, že bude před veřejností zatajován skutečný stav věcí. Slibujeme, že v případě vládní účasti podobné jednání vlády nebudeme tolerovat.

5) Ekonomické recepty na krizi posuzovat věcně: Náš přístup k návrhům na řešení krize se bude zásadně řídit věcnou (odbornou) kvalitou bez ohledu na to, jestli přichází „zprava“ nebo „zleva“. Jsme přesvědčeni, že součsnou krizi nelze léčit nástroji, které ji způsobily: zvyšování konzumu a život na dluh. Budeme usilovat, aby toto byl společný přístup všech rozhodujících politických sil.

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 VŠE