Volební program strany Národní prosperita pro volby do poslanecké sněmovny v roce 2010

1. Úvod2. Občané, politici a politika3. Prezident4. Parlament5. Senát6. Poslanecká sněmovna7. Vláda8. Střední a základní zastupitelské orgány9. Odměňování a nároky státních činitelů a zastupitelů10. Referendum11. Rodina a společnost12. Bytová politika13. Zaměstnanost právo na práci a sociální pomoc14. Zdravotnictví15. Školství16. VŠE

Vážení spoluobčané,
otevíráte program strany „Národní prosperita“. Strany, na kterou jste zřejmě ještě v tisku ani v televizi nenarazili a která je tedy pro vás zatím velkou neznámou. Naše strana, která byla řádně zaregistrována 22.3.1999, je jednou z těch, které se naší současné politické elitě příliš do jejích plánů nehodí a které proto publicisté, komentátoři a redaktoři, zjevně v tiché shodě s vládnoucími parlamentními stranami, neviditelně blokují přístup do sdělovacích prostředků. A aby toho nebylo málo, vládnoucí politická moc se pilně stará o to, aby naší straně, a stranám nám podobným, pomocí různých byrokratických obstrukcí co možno nejvíce omezila činnost a vstup před veřejnost znesnadnila.

Vznik strany „Národní prosperita“ nebyl iniciován žádným politickým či ideologickým uskupením. Popud k jejímu vzniku a registraci vyšel od skupiny řadových občanů, nespokojených s tím jakým směrem se se v naší republice začala po listopadu 1989 situace vyvíjet. Od občanů, kteří nechtěli být jen věčně tím ohlupovaným a podváděným “mlčícím davem“, který se bez razantnějšího protestu nechá vláčet kamkoli si vládnoucí politická elita zamane !

Patříme mezi ty, kteří nevěří ve „všemocnost ruky volného trhu“ a v extrémně přeháněnou liberalizaci společnosti, ani v nějakou novou “socialistickou cestu“ !  Ve svých názorech a návrzích řešení společenských i ekonomických problémů, vycházíme na rozdíl od současné politické elity z prosté logiky zdravého rozumu, která říká, že politika není nástrojem pro vytváření nadstandardních podmínek politických stran a pro jejich pohlaváry, ale že jejím hlavním úkolem a tím i úkolem politiků je, zabezpečit pro občany poklidné a spokojené životní prostředí a vytvořit jim rozumné podmínky pro jejich duševní i materiální rozvoj. Protože jen to je cesta vedoucí k prosperitě celé společnosti a k rozvoji našeho národa i všech spořádaných občanů naší země.

Chceme podotknout a zdůraznit, že nepatříme k těm novátorům světa, kteří by nejraději vytvořili, promísením a zkřížením všech možných národností, nějaké nové lidstvo, které bude neomezeně ovládat jakási nadřazená a lidem vzdálená politická elita. Nepatříme ani k těm, kteří by nejraději za minulostí našich národů, jak za tou dávnou tak za tou nedávnou, udělali hodně tlustou čáru, nebo ještě lépe, vše zahrabali do hlubin archivů, aby to upadlo v zapomenutí. Historie našich národů neobsahuje jen stinné stránky, jak se nás někteří politici snaží přesvědčit.

Více je přece toho za co se stydět nemusíme !

Byly-li v historii našich národů doby zlé, je třeba se z nich poučit a ty, kteří je způsobili, postavit na pranýř historie, anebo, je-li to ještě možné, tyto jedince i jejich uskupení, díky jimž se dostalo některým našim občanům i naší společnosti jakékoli újmy a škody, popohnat k odpovědnosti. Ale to mohou učinit jen ti, kteří se sami na zločinech proti naší zemi nepodíleli ! Národ, který se nedovede vyrovnat s vlastní minulostí a který nedokáže ubránit vlastní národní svébytnost, ten si nikdy nemůže vytvořit lepší budoucnost !

Národní prosperita je přesvědčena, že naše národy nesmí utonout v rozplizlosti „nového světa“ a že mají právo zachovat si svoji svébytnost ! I v tom „novém světě“, ať už směřuje kamkoli ! Chceme, aby naši občané byli stejnými vlastenci, jakými jsou například Američané, Švýcaři, Poláci, ale také především Židé a příslušníci mnohých dalších národů světa. Stydíme se proto za servilitu našich politiků i mnohých občanů, kterou naši politici projevují vůči určitým větším národům a státním celkům a která nemá ve světě obdoby. Neměli bychom zapomínat na Mnichovskou zradu, na které měly podíl i země, kterým se nyní naši politici bezdůvodně podřizují. Stejně tak bychom neměli zapomínat kam nás zavedlo poválečné područí Sovětů ! Po svém vzniku naše Československá republika patřila mezi pět nejvyspělejších států Evropy a byla to jen nacistická a posléze komunistická anexe naší země, kdo ji srazil do řad ekonomicky i kulturně zaostalých ! Proto se důrazně stavíme za naprostý zákaz jakékoli propagace nacistické i komunistické ideologie i všech politických i občanských uskupení, která tyto ideologie vyznávají a šíří !

Přežili jsme mnohá krutá a ponižující období a to nás musí posílit i pro časy další ! Chceme abychom byli v Evropě rovnoprávným státem, který má právo zachovat si svoje národní tradice a právo rozhodovat o vlastní zemi tak, aby byla skutečným domovem pro každého jejího spořádaného občana. Být hrdý na svůj národ, to přece není nějaký zhoubný nacionalismus, jak se nás dnešní politici snaží přesvědčit. Je to jedna z nejvyšších etických hodnot, k níž bychom se měli ve vlastním zájmu vrátit ! A za nedílnou povinnost našich politiků pokládáme to, že vždy a ve všem budou hájit především zájmy naší vlastní země a jejího lidu a že nepřipustí jakýkoli velmocenský nátlak jiných, který by nás odsunoval do role druhořadého státu !

Vážení spoluobčané, to co budete číst v dalších pasážích, to jsou zásady a návrhy opatření, o nichž jsme přesvědčeni, že by přispěly k výraznému ozdravění naší společnosti i ekonomiky naší země, ale není to nějaké vše zachycující dogma, ve kterém není možno něco změnit, protože si dobře uvědomujeme, že během času se vše  vyvíjí v návaznosti na momentální podmínky a situaci.

NAŠÍM CÍLEM JE  PRÁVNÍ A ŽIVOTNÍ BEZPEČÍ A PROSPERITA NAŠICH NÁRODŮ

SVĚT, EVROPA, MY A NAŠE ZAHRANIČNÍ POLITIKA

Naše země, ležící v pohořími chráněné kotlině středu Evropy, byla ve své historii mnohokrát předmětem zájmu jejích agresivnějších a rozpínavějších sousedů. Jak ze západu, tak z východu. A pokud nám někdy některé evropské státy slibovaly ochranu a naši politici se na ni naivně spolehli, vždy nás nakonec všichni nechali na holičkách a naše země pak spadla do otrockého područí některého expanzivního mocenského celku.

Dopadli jsme tak i po 17. listopadu 1989 ! I když se zprvu zdálo, že se opět vrátíme ke statutu plně svéprávného demokratického státu. S tím vědomím jsme se hlásili i k Evropské unii. Ale stalo se, že v této unii, jejímiž členy jsme se stali, některé zakladatelské západní státy začaly uplatňovat svoji nadřazenost nad  novými členskými zeměmi a uplatňovaly v celé šíři byrokratické rozhodování bruselského centra. Naši politici sice tvrdí, že ze strany Evropské unie nejde v žádném případě o diktát, ale v mnohém to diktát už dávno je ! Různé situace to potvrzují.

Dle našeho názoru však stále ještě máme právo postavit se proti těm ustanovením Evropské unie i proti nějakým rozhodnutím našich vlastních politiků, ohrožují-li zájmy naší republiky a našich občanů. Abychom se opět nestali jen napůl svéprávnou zemí , která musí poslušně přijímat vše, co mocensky silnější státy Evropské unie a naši   vůči ní přespříliš servilní domácí politici vymyslí a ustanoví ! Pokud pak jde o tak zvané „bezpečnostní záruky“ pro naši republiku, musíme připomenout, že spoléhat se na nějaká prohlášení v době kdy vlády politiků velkých států mění své názory podle toho jak jim to zrovna vyhovuje, je víc než naivní !

Jako svobodní občané chceme žít ve státě, který se nebude před kýmkoli jiným podlézavě ohýbat. Chceme žít ve státě hrdých občanů, kteří se nebudou stydět za své vlastenectví a kteří se nebudou muset lokajsky  hrbit před  cizinci, jen proto, že tito často vládnou jen velkými penězi a žijí v představě, že si za ně mohou koupit cokoli a kohokoli.

Své zájmy a své občany tvrdě hájí všechny vyspělé státy ! USA, Británie, Francie. Příkladem vlasteneckého nacionalismu, tedy toho co naši politici tak rádi odsuzují, mohou být izraelští Židé a ty přece nikdo neodsuzuje ! Ale pro naše politiky a všechny vlády, od roku 1948 až po dnešek, to zřejmě nebylo nikdy hlavním programovým bodem. Místo toho, z prostředků které vytvořili a formou daní vládě dali k dispozici naši občané, podlézavě podporují kdekoho ve světě a vůbec se nepozastavují nad tím, že tím poškozují občany vlastní země. Jsme toho názoru, že v době kdy chybějí peníze na mnohé pro naši zemi a její občany nezbytné potřeby, se nejprve musíme starat o prosperitní rozvoj své vlastní země a teprve pak můžeme uvažovat o pomoci zemím  jiným. Neubráníme-li svoji zemi proti různým globálním nátlakům, na které nakonec vždy jenom doplácíme, nikdy se naše země skutečné prosperity nedočká.

I zahraniční diplomacie státu je druhem jeho obrany. Říká se, že diplomat který prvořadě nehájí zájmy své země, je špatným diplomatem ! V případě naší země jsme zatím dobrých diplomatů bohužel máme pramálo. Jako strana v žádném případě nemůžeme souhlasit v oblasti zahraniční politiky s tím, aby se naše politická reprezentace skláněla před nějakým lobbingem reprezentantů jiných států, když směřuje k něčemu co bude naší republice a nám všem k neprospěchu.

Stav, ve kterém se naše diplomacie potácí, vyplývá z toho, že naše dnešní politická elita upřednostňuje jakési euro-světové světoběžnictví a zcela popírá společenský význam pro naši zemi tradičního vlasteneckého nacionalismu, který u nás býval hybnou silou veškerého společenského pokroku i kulturnosti. To naše strana pokládá za největší propad naší společnosti a vždy bude na straně těch, kteří se vracejí k našim vlasteneckým tradicím.

V mezinárodním měřítku bude naše strana vždy prosazovat, aby byla důsledně dodržována ze strany našich diplomatů povinnost prvořadosti zájmů naší republiky. Naši diplomaté se nikdy nesmí podřizovat nátlakům silnějších státních celků či jejich uskupení, jak je tomu začasto nyní !

Budeme důsledně požadovat, aby do diplomatických služeb byli zařazováni jenom kvalifikovaní odborníci a aby se definitivně skoncovalo s dosavadní praxí dle níž jsou místa v diplomatických službách často jen  jakousi “trafikou“ pro vysloužilé politiky a stranické funkcionáře. Chceme, aby naše zahraniční diplomacie dosáhla profesionální úrovně, byla  v souladu s naší důsledně svobodomyslnou politikou a vždy vystupovala  především jako představitelka suverénního a kulturního státu.

Závěrem

Nejvyššími držiteli moci v demokracii nejsou politici, ale občané, kteří výkon moci politikům jen svěřují! Pokládáme za nutné, pro budoucnost naší země a našich národů, aby už konečně politici vymetli ze svých hlav myšlenku, že každý projev národního uvědomění a snaha o kontrolu jejich práce, je nežádoucím extremismem, se kterým je v dnešní nové době třeba skoncovat ! Chceme zdůraznit, že každý zdravý národ usiluje o své území, chce mít své hranice a svůj stát. Nechceme-li se stát ve světě přehlíženým odpadem, musíme všem dát jasně najevo, že svoji národní identitu nezaprodáme a že si uchováme vše co nám naši předkové odkázali.

Doba minulá vnutila našim občanům do hlav přesvědčení, že jsme pouhý malý národ a že bez nadvlády jiné cizí mocnosti se neobejdeme. A toto v myslích našich občanů i nadále přetrvává a navíc jsou v tomto zejména mladí lidé utvrzováni ze strany politiků bláboly o tom, že národní státy jsou odsouzeny k zániku a že trendem budoucnosti je jakési novodobé světoběžnictví. Takové myšlení pokládáme za zvrácené !
Naše České země, včetně Moravy a Slezska, byly v historii Evropy jedněmi z prvních v oblasti kulturní i společenské. A naše první Československá republika byla jako demokratický stát v mnohém dále než jiné země Evropy, osobující si dnes právo nadřazenosti.
Nedejme se zmást politickými proklamacemi o významu světoobčanství. Vedou jen k nežádoucímu mísení těžko slučitelných občanských společností, jejímž jediným výsledkem může být beztvará, snadno manipulovatelná masa lidí, žijících jen pro současnost a ovládaných „klanem sjednocovatelů“, kteří v tomto vidí nejjednodušší cestu k mocenskému ovládnutí evropského kontinentu.
Tito lidé nám rádi dávají za příklad vznik Spojených států amerických. Ale tam byly podmínky zcela jiné než v Evropě. Spojily se tam lidé různého původu a vzniklý mnohonárodnostní stát byl pro ně jediným východiskem. Evropa však byla odjakživa kontinentem národnostních států, které ve svém souhrnu tvořily svými kulturními hodnotami pestrou kytici ! V trendech Evropské unie, pokud se nezmění, by se však mohla stát, v přeneseném slova smyslu, jen hnijícím snopem slámy smíšené s všemožným plevelem, který už nebude dobrý ani na podestýlku !
Národy, které svůj samostatný stát nemají, Palestinci, Cikáni, Kurdové, Čečenci a pod., jsou ostatními národy jen víceméně trpěny, jako obtížný hmyz. A když o vytvoření vlastního státu začnou usilovat, všichni se proti nim obrátí zády a často proti nim zasáhnou i násilně.
Do situace kdy o naší vlastní zemi budou rozhodovat jiní se nikdy nechceme dostat ! Naše strana se proto plně staví za zachování naší národní identity, za obnovení národní hrdosti a zachování našich kulturních i společenských tradic ! A též za morální očistu celé naší společnosti ! Proto odmítáme všechny trendy, které propagují „nový věk“ založený na rozkladu etických pravidel a hodnot.
Demokracie není žádná „fata morgána“, která se z ničeho nic může rozplynout. Je-li vybudována na poctivých základech, může ji rozbít jen násilný zásah. Ale bohužel ta naše současná demokracie je po pravdě jenom pouhou pouťovou sádrovou atrapou, kterou naši politici lživě vydávají za své „umělecké dílo“. Tu pravou demokracii si však budeme muset teprve vybojovat.

–~~~~~~ volby ~~~~~~–

1. OBČANÉ, POLITICI A POLITIKA

Rozhodující silou v demokratické zemi nejsou politici a jejich strany, ale je jí vůle občanů. Politici se musí stát pouhými služebníky těch, kteří je ve volbách pověří správou země !

Nám se bohužel v politice po listopadu 1989 zabydlelo několik „vybraných politických stran“ – včetně sametově nám pro časy budoucí uchovaných komunistů . V tom tyto strany plně nahradily tu bývalou „jedinou stranu“, která nám neomezeně vládla od února 1948 až po listopad 1989. A když se situace změnila, pak, jak se dalo očekávat, do těch „nových stran“ přeběhly řady komunistických pragmatiků poté co odhodili svoji rudou knížku a stali se ze dne na den demokraty. Záhy se pak tyto strany vydaly  stejnou cestou, jako jejich předchůdkyně. Při sestavování nové ústavy do jejího textu si vložily řadu klausulí, které jim prakticky natrvalo zajišťovaly veškerou prioritu na naší politické scéně. Své postavení si zajistily nejenom touto Ústavou, ale také na ni navazujícími volebními zákony a pravidly,  již předem poskytujícími jistotu, že se mezi ně nedostane žádná jiná strana. Zejména taková, která by měla odvahu vládnoucí strany a jejich činy nějak kritizovat.

Součástí nové Ústavy ČR se stala také Listina základních lidských práv a svobod, která s Ústavou tvoří nedílný celek. Proto by také nemělo být mezi články Ústavy a Listinou rozpor. Ale rozporů je tam hned celá řada ! I to dokazuje, že při vytváření Ústavy byly upřednostněny účelové politické zájmy stran před logikou věci a souladem obou dokumentů !

Naše strana bude vždy usilovat o zavedení nového volebního systému i nové specifikace povinností prezidenta, obou komor Parlamentu, vlády a jí podřízených složek, i všech nižších zastupitelských orgánů v krajích a u obcí, aby byly v nejvyšší možné míře omezeny vlivy politických stran či uskupení, které by mohly proces demokratizace narušit či dokonce zvrátit, jako se stalo po listopadu 1989 na začátku let devadesátých. A také o to, aby příspěvek státu za volební hlasy byl poskytován podle počtu získaných hlasů příslušným stranám a společenským organizacím, bez ohledu na to zda získaly parlamentní mandát či ne. Aby nebyly hlasy těch subjektů, které mandát nezískaly, připočítávány subjektům úspěšnějším, jako se to děje doposud. Protože tím, že občan někomu dal svůj hlas, věnoval mu také za sebe uvedený příspěvek ! Prosazovat budeme i to, aby jakoukoli jiná forma finanční podpory stran ze strany státu byla zakázána. Příjem stran musí vycházet výhradně z členských příspěvků, výnosů stranického majetku a darů sympatizantů. V případě darů s tím, že dary budou přecházet od dárců na konto příslušné strany prostřednictvím státem vytvořeného bankovního účtu kontrolovaného NKÚ.

2. PREZIDENT

Prezident, jako nejvyšší představitel státu a nejvyšší velitel naší branné moci, musí být nestranným představitelem všech občanů země ! Naše strana se staví za to, aby prezident byl volen přímou volbou občany. Přímá volba mu však uděluje mnohem vyšší mandát, než jaký dostávají politické strany ! Proto může být prezidentem jen člověk s vysokým morálním kreditem ! Člověk vzdělaný, který žije se svou rodinou příkladným způsobem. Jen takový člověk může stát v čele našich národů !

V zájmu stability státu a jeho rozvoje musí být prezidentu přesně vymezeny nejenom jeho povinnosti, ale také veškerá jeho nezadatelná práva. Především musí mít povinnost odvolat na základě návrhu senátu ty ministry, kteří řádně nebudou plnit své povinnosti a bude-li toho zapotřebí, odvolat třeba i celou vládu a po dohodě se senátem jmenovat nově. Ale také musí mít prezident právo rozpustit poslaneckou sněmovnu pokud tato, pro rozpory mezi jednotlivými stranickými skupinami, přestává plnit základní poslání a funkce. Pro případ odvolání celé vlády, nebo rozpuštění poslanecké sněmovny, musí prezident mít právo vládnout, až do jmenování nové vlády, nebo do vytvoření nové poslanecké sněmovny, ve spolupráci se senátem, pomocí prezidentských dekretů. Prezident musí mít rovněž plné a nepřehlasovatelné právo veta vůči zákonům, jejichž zavedení by dle jeho přesvědčení ohrožovalo suverenitu, stabilitu a bezpečnost státu.

V zájmu stability státu a jeho rozvoje musí být prezidentu přesně vymezeny nejenom jeho povinnosti, ale také veškerá jeho nezadatelná práva. Především musí mít povinnost odvolat na základě návrhu senátu ty ministry, kteří řádně nebudou plnit své povinnosti a bude-li toho zapotřebí, odvolat třeba i celou vládu a po dohodě se senátem jmenovat nově. Ale také musí mít prezident právo rozpustit poslaneckou sněmovnu pokud tato, pro rozpory mezi jednotlivými stranickými skupinami, přestává plnit základní poslání a funkce. Pro případ odvolání celé vlády, nebo rozpuštění poslanecké sněmovny, musí prezident mít právo vládnout, až do jmenování nové vlády, nebo do vytvoření nové poslanecké sněmovny, ve spolupráci se senátem, pomocí prezidentských dekretů. Prezident musí mít rovněž plné a nepřehlasovatelné právo veta vůči zákonům, jejichž zavedení by dle jeho přesvědčení ohrožovalo suverenitu, stabilitu a bezpečnost státu.
V zájmu stability státu a jeho rozvoje musí být prezidentu přesně vymezeny nejenom jeho povinnosti, ale také veškerá jeho nezadatelná práva. Především musí mít povinnost odvolat na základě návrhu senátu ty ministry, kteří řádně nebudou plnit své povinnosti a bude-li toho zapotřebí, odvolat třeba i celou vládu a po dohodě se senátem jmenovat nově. Ale také musí mít prezident právo rozpustit poslaneckou sněmovnu pokud tato, pro rozpory mezi jednotlivými stranickými skupinami, přestává plnit základní poslání a funkce. Pro případ odvolání celé vlády, nebo rozpuštění poslanecké sněmovny, musí prezident mít právo vládnout, až do jmenování nové vlády, nebo do vytvoření nové poslanecké sněmovny, ve spolupráci se senátem, pomocí prezidentských dekretů. Prezident musí mít rovněž plné a nepřehlasovatelné právo veta vůči zákonům, jejichž zavedení by dle jeho přesvědčení ohrožovalo suverenitu, stabilitu a bezpečnost státu.

3. PARLAMENT

Parlament je základní zákonodárnou složkou. Sestává se senátu – horní komory a poslanecké sněmovny – dolní komory. Obě složky jsou tu k tomu, aby sloužily občanům, zajišťovaly tvorbu a uplatňování kvalitních zákonů, ale  nejsou tu proto, aby poskytovaly nadstandardní blahobyt stranickým představitelům !

Naše strana bude prosazovat, aby imunita zvolených členů Parlamentu, i všech dalších státních činitelů, byla omezena výhradně na jejich politickou činnost po dobu platnosti jejich mandátů a zároveň byla zákonnou úpravou řešena jejich okamžitá odvolatelnost, dopustí-li se nějaké nezákonnosti, nebo nevykonávají-li řádně svůj mandát. Parlament musí být příkladem nejvyšší morálky a ne jen rekreačním zařízením a výsadní cestovní kanceláří pro stranické elitáře. Ti, kteří ve volbách získají mandát do některé z komor parlamentu, si musí být vědomi, že jsou jenom pouhými zaměstnanci občanů a podle toho se chovat.

Budeme se snažit prosadit, aby v obou komorách Parlamentu ustanovovány pouze odborné pracovní výbory a pokud si strany či jiná uskupení utvoří poslanecký či senátorský klub, aby tomuto bylo poskytnuto jen nejnutnější provozní zázemí a servis, ale aby jeho funkcionářům nebyly udělovány jakékoli finanční příplatky k jejich základnímu platu. Na takové příplatky by měli nárok pouze předsedové a místopředsedové odborných pracovních výborů ! Stojíme také za tím, aby pro poslance a senátory bylo uzákoněno, že nemohou být zároveň členy vlády a naopak.

–~~~~~~ volby ~~~~~~–

4. SENÁT

Být senátorem či senátorkou musí být pro zvoleného jedince ctí. Proto by to měla být jenom symbolicky honorovaná čestná funkce, o kterou se budou u občanů ucházet takoví morálně pevní jedinci, pro které je služba vlasti osobním posláním.

Senát by pak měl především posuzovat, projednávat a schvalovat zákony, které již prošly poslaneckou sněmovnou. S právem vetovat a sněmovně k zásadnímu přepracování vrátit takový zákon, u kterého bude nadpoloviční většina všech členů senátu přesvědčena, že je nedostatečně či nejasně formulován a byl by víc ke škodě, nežli k užitku.

Senátu by mělo dostat právo, aby v součinnosti s prezidentem kontrolovat činnost a úspěšnost vlády a v případě zjištění nedostatků,po dohodě s prezidentem, uložit předsedovi vlády, aby provedl potřebná nápravná opatření, včetně výměny některého z ministrů. Pro případy zvláštního zřetele, tj. ve věcech mimořádné státní důležitosti, by měl pak senát mít právo uložit vládě, aby se v intencích stanovených senátem danou věcí zabývala.

5. POSLANECKÁ SNĚMOVNA

Poslanec je osoba, která své postavení získala jen díky výsledku voleb od občanů – voličů. Placen je ze státních prostředků, tedy daňovými poplatníky a má tedy sloužit společnosti jako jakýkoli jiný úředník. S tímto vědomím by měl každý člen poslanecké sněmovny přistupovat ke své práci.

Dle našeho názoru by se poslanecká sněmovna měla v budoucnu zabývat výhradně jenom posuzováním a schvalováním předložených zákonných předloh, s právem vracet předkladatelům k přepracování či doplnění ty předlohy, u nichž zjistí nedostatky či nejasné formulace. Řádně projednané a sněmovnou schválené zákony pak předkládat Senátu k závěrečnému projednání a schválení. U zákona, který sněmovně senát vrátí k přepracování by sněmovna pak byla povinna respektovat připomínky senátu a po přepracování jej jako novou zákonnou předlohu opětovně zařadit do svého pracovního programu k novému projednání. U všech projednávaných zákonných předloh, ale také u novel starších zákonů, musí být respektováno základní téma a nelze do nich vkládat formou „přílepků“ tematicky nesouvisející doplňky.

6. VLÁDA

Vláda je pouhým nejvyšším manažerským výkonným prvkem státního aparátu, zabývajícím se správou státu dle platných zákonů.

V oblasti zákonodárné je jejím úkolem jen posuzování poslaneckou sněmovnou či senátem  jí k zpracování předaných zákonných předloh a provádění jejich legislativně-technických úprav. Ale měla by mít i sama právo sněmovně předkládat k projednání a schválení svoje vlastní legislativní návrhy, dojde-li k závěru, že jsou potřebné.

7. STŘEDNÍ A ZÁKLADNÍ ZASTUPITELSKÉ ORGÁNY

V zemi, kde morálka je popelkou, je samospráva v dnešním pojetí protismyslná. Současná samospráva je zákonně natolik špatně nastavena, že to přímo vytváří podmínky pro korupci. Je třeba si uvědomit, že tito volení zástupci jsou také jenom placenými zaměstnanci občanů a ne místními všemocnými gubernátory !

Je jen těžko kontrolovatelná a způsob jejího vytváření (volby systémem stranických kandidátek) a následné vytváření pracovního aparátu, umožňují vznik místních mocenských klanů, které vnáší do obcí a měst korupční klientelismus a to, že s přidělenými prostředky se často hospodaří velmi neuváženě. V důsledku toho se mnohdy obce až nesmyslně zadlužují a dochází i k rozkrádání obecních prostředků a majetků. Naše strana bude bezpodmínečně prosazovat, aby výkonná obecní správa se stala nejnižším článkem státní správy, hospodařícím s prostředky přidělovanými státem.

Jsme zároveň pro přímou volbu všech volených zastupitelů a pro to, aby jim byly přesně stanoveny jen takové pravomoci, které jim v žádném případě neumožní získávat přízeň projekčních, podnikatelských a dodavatelských subjektů, usilujících o realizaci velkolepých, ale veskrze druhořadých projektů na dluh.

Pokládáme za samozřejmé, že úřední síť bude koncipována tak, aby veškerá nutná úřední jednání mohl občan zrealizovat v jednom místě, v dostupné vzdálenosti od jeho bydliště. To nás vede k požadavku zpětného obnovení územních celků, zhruba ve velikosti bývalých okresů. Nejlepším vzorem mohou být okresy z času před II. světovou válkou ! Krajům pak by měla být ponechána pouze vyšší funkční kontrolní a odvolací činnost i činnost koordinační a dle toho také bude možno příslušně snížit početně jejich aparát na nezbytnou míru.

8. ODMĚŇOVÁNÍ A NÁROKY STÁTNÍCH ČINITELŮ ZASTUPITELŮ

Je nutné, aby bylo zásadním způsobem nově definováno odměňování a materiální zabezpečení jak u našich zákonodárců a vlády, tak i u zastupitelů na všech stupních tak, aby odpovídalo náročnosti jejich práce a také obráželo kvalitu jejich práce i výkonnost.

Nadstandardní odměňování lze uznat jenom u mimořádně pracovitých a úspěšných úředníků. Poslanci a členové vlády také nejsou de facto ničím jiným než úředníky, které my občané zaměstnáváme ! A nebude-li se to někomu líbit, může se přece živit jinak. Lepších se jistě najde dost.

Pro všechny státní činitele i všechny státní zaměstnance musí také platit stejná pravidla zdravotního a sociálního pojištění, jako pro jakéhokoli jiného občana, i to, aby základem jejich odměňování bylo jenom 12 platů ročně.

V době kdy v naší společnosti klesá podíl lidí vytvářejících hodnoty a stoupá množství úředníků, zásadně odmítáme jakýkoli politický klientelismus stran, který vede jen k zbytečnému zbytňování byrokratického aparátu a budeme požadovat k posouzení kádrového obsazení systémovou revizi u všech státních úřadů a institucí a na ni navazující provedení úprav počtů zaměstnanců tak, aby odpovídaly skutečným potřebám. Pro všechny státní zaměstnance musí být vytvořen stabilní kariérní řád, včetně morálního kodexu. V každém případě se však stavíme proti jakýmkoli doživotním úřednickým definitivám. Budeme ovšem také požadovat systémovou hloubkovou revizi veškerého hospodaření obcí a měst zpětně od roku 1989 po dnešek.

9. Referendum

Naše strana zásadně vždy bude stát za zákonem o obecném referendu. Za logické pak pokládáme, že výsledek referenda musí být plně závazný pro všechny politiky a zastupitele, s vyjímkou prezidenta, který by jako jediný měl v případě referenda právo veta, došel-li by k závěru, že jeho uznání by nějak výrazně poškodilo naši zemi, nebo rozhodující část naší společnosti.

V otázce zákona o obecném referendu, prostřednictvím kterého by občané mohli rozhodovat o natolik závažných otázkách u nichž se nelze spolehnout jen na to jak se k nim vyjádří zvolení zastupitelé, nenašli naši politici nikdy shodu. Všechny parlamentní strany sice kolem dokola prohlašují, že referendum je jedním z hlavních pilířů demokracie, ale jakmile na zákon o obecném referendu přijde řeč, vylezou hned s desítkami tak závažných překážek, že jednání o daném zákonu bezvýchodně zadrhne. Ukazuje se, že naši současní politici se referenda zkrátka bojí, tak říkajíc jako čert kříže. Zjevně proto, že referendum by mohlo výrazně omezit jejich zastupitelskou moc a vrátit ji lidem !
U celostátního referenda budeme navrhovat, aby k jeho vypsání dostačovalo 300 tisíc podpisů oprávněných voličů na petičních listech a výsledek referenda pak měl platnost zúčastní-li se jej nejméně stejný počet voličů, jaký se zúčastnil v předešlých volbách.. U otázek místní působnosti v obcích a městech pokládáme za dostačující počet podpisů na petičních listech odpovídající 30%tům účasti v posledních volbách na daném stupni. Za nepřijatelné pokládáme to, aby otázky pro celostátní referendum sestavovali politici a navrhujeme, aby jejich sestavováním bylo pověřováno kolegium sestavené z rektorů a děkanů státních vysokých škol.

10. RODINA A SPOLEČNOST

Rodina je podle názorů naší strany jedním z nejdůležitějších prvků každé vyspělé společnosti a ani škola, ani nějaký ústav takovou funkční rodinu, čímž myslíme muže a ženu a jejich děti, nemůže v jejích hodnotách nahradit. Rodina se za celá tisíciletí osvědčila jako nenahraditelný základní prvek každé spořádané společnosti a platí to i dnes. Na tom dnešní „společenští novátoři“, ignorující základní přírodní zákony i historický vývoj rodiny, nic nezmění ! Snažme se zachovat existenci našich národů tím, že podpoříme rodinu jako tvůrkyni jejich budoucnosti.

Naše strana chce docílit také toho, aby si naši občané znovu začali uvědomovat význam soudržnosti a vazeb mezi jednotlivými generacemi. Tedy nevyvratitelnou skutečnost, že odcházející generace vždy vytváří cestu generaci nastupující a má proto právo na její úctu. Chceme, aby plnohodnotná rodina – matka, otec a děti – byla vždy a ve všem preferována a ze strany státu podporována. Stát si musí také vážit žen, které dají přednost rodině před osobní kariérou. Chceme, aby stát výrazně podporoval nejen dobře fungující rodiny s dětmi výrazným daňovým zvýhodňováním a také poskytováním nízce úročených novomanželských půjček s delší dobou splatnosti, ale aby také rozumným způsobem podporoval matky, které ne z vlastní viny zůstanou s dětmi osamoceny. Chceme proto ve společnosti vytvářet atmosféru, která bude mladé lidi odrazovat od lehkovážného ukončování manželství v němž jsou děti. Budeme také požadovat, aby se řádným rodinám dostávalo nejenom sociální podpory, budou-li ji potřebovat, ale také úcty a společenského uznání. Naším cílem je docílit takového stavu, aby otec dokázal ze svého příjmu uživit na potřebné základní úrovni rodinu a aby matka se mohla dětem v jejich raném věku plně věnovat.
Budeme usilovat o to, aby mladí lidé byli vedeni a vzděláváni k odpovědnému rodičovství. Nechceme se v žádném případě smířit s konstatováním, že náš národ stárne a že jediným řešením, které zabezpečí naší zemi ekonomický růst, je plné otevření naší země přistěhovalcům.

Budeme pak důsledně důsledně požadovat, aby byly s okamžitou platností ve sněmovně ukončeny plané a zvrácené debaty o tzv. „registrovaném partnerství“. Práva, jichž se homosexuálové domáhají, lze přece mnohem jednodušeji plnohodnotně zajistit formou notářské smlouvy. Nelze také připustit, aby homosexuálové veřejně svými vystoupeními znevažovali řádné manželství a rodinu !

11. BYTOVÁ POLITIKA

Bydlení je jednou ze základních životních potřeb a musí být dostupné i pro občany z méně výdělečných oborů. Naše strana se bude zasazovat o to, aby byly ze strany státu vhodným způsobem stimulovány obce a města k výstavbě domů s nájemním bydlením, ne však v kategorii nadstandardního bydlení, jak je tomu často v současnosti, ale v kategorii bytů dostupných výší nájemného i pro občany méně výdělečných kategorií a pro mladá manželství.

Méně výdělečným občanům a důchodcům, kteří bydlí nyní v lukrativnějších částech měst a jejichž příjmy už přestávají stačit na úhradu neregulovaného nájemného, by měl stát poskytovat potřebný vyrovnávací sociální příspěvek do doby než jim bude umožněno přestěhování do přiměřeného bytu s nižším nájemným.

Chceme také, aby stát především podpořil život na venkově. Aby se lidé přestali stěhovat do již tak dost přelidněných měst v nichž často nenalézají uplatnění. To však znamená, že stát musí k venkovu přistupovat systémově, tj. podporovat ve venkovských regionech vznik podnikatelských aktivit zaměřených na rozvoj života krajiny i dalších, které poskytnou práci těm místním obyvatelům, kteří nenaleznou uplatnění v zemědělství. Ale znamená to i to, že stát musí zároveň vhodným způsobem podpořit ve venkovských regionech místní školství, dostupnost zdravotní péče, zabezpečení zásobování základními životními potřebami (potraviny, spotřební zboží), poštu i dopravní obslužnost, aby obyvatelé těchto regionů měli stejné základní životní podmínky jako lidé v městech. Lidé na venkově nejsou žádnými občany II. kategorie a musí pocítit zájem státu o jejich život v konkrétních činech !

12. ZAMĚSTNANOST, PRÁVO NA PRÁCI A NA SOCIÁLNÍ POMOC

Žádná práce není podřadná a ponižující ! Zajištění práce občanům je jednou ze základních povinností každé solidní osvícené vlády. Je její povinností poskytovat pomoc těm, kteří si z objektivních důvodů sami svou prací prostředky pro život nemohou zajistit. Ale zároveň má proto mít vláda také právo stanovovat těm, kteří takovou pomoc potřebují, podmínky za jakých jim bude poskytována. To znamená, že ti, kteří mohou pracovat, nemohou bezdůvodně odmítat práci, která jim je nabídnuta a zároveň ještě požadovat dávky sociální pomoci.

Jsme také přesvědčeni, že lidé, kteří po celý život poctivě pracovali, musí mít zajištěn řádný starobní důchod, který jim zabezpečí důstojný život. Záruky v tomto směru musí dát lidem stát !

Naše strana se bude zasazovat o to, aby každému občanu České republiky stát poskytl možnost žít v souladu se zákony. Chce-li stát, aby se lidé živili poctivě, musí jim pro to také vytvářet podmínky tím, že jim umožní vydělat si na život poctivou prací. Nejde-li to jinak, musí pro ty, kteří nemohou sehnat práci, a zejména pak pro mladé absolventy škol, zajistit do doby než si řádnou práci najdou, práci náhradní, např. při veřejně prospěšných pracích.

Chceme, aby podnikatelé působící na území našeho státu upřednostňovali zaměstnávání našich vlastních občanů. Právo na práci mají u nás především naši řádní občané ! Zaměstnávání cizích státních příslušníků musí být státem regulováno pracovním povolením a jejich počet musí být průběžně limitován podle potřeb a profesních specifikací.

Stát musí zaměřit svoji pozornost na proces vzniku nových pracovních příležitostí. A to i ve státem kontrolovaných výrobních kapacitách všude tam, kde soukromý sektor selhává. Je třeba, aby stát programově organizoval v širším rozsahu veřejně prospěšné práce, při nichž by byl zřetel zaměřen nejen na běžné nezaměstnané, ale také na čerstvé absolventy škol, s tím, že budou povinni v rámci takto organizovaných prací vykonávat jakoukoli práci, i když neladí s jejich základní profesí.

Těm, kteří odmítnou práci, která jim bude v rámci jejich regionu nabídnuta pracovním úřadem, nebo se jí nějakým trikem budou snažit vyhnout, nemusí být příspěvek v nezaměstnanosti přiznán. Vyplácení příspěvku v nezaměstnanosti poskytovaného státem by mělo být realizováno jen tehdy, když nebude možno žádným způsobem nezaměstnanému práci zajistit či poskytnout a mělo by být zároveň podmíněno odpracováním stanoveného počtu pracovních hodin v měsíci při veřejně prospěšných pracích.

Sociální dávky a výpomoci smí být státem poskytovány pouze těm, kteří nejsou schopni si sami z prokazatelných důvodů (invalidita a pod.) zajistit své životní potřeby prací nebo z výnosu svého majetku. U občanů, kteří nejsou schopni rozumně hospodařit s penězi ze sociálních dávek poskytovaných státem, budeme prosazovat, aby jim byly z těchto dávek úřadem odečítány poplatky za bydlení a další podstatná část dávek jim byla úřadem poskytována týdně formou poukázek na potraviny a základní potřeby.

Chceme prosazovat, aby řádně pracující občané odcházeli do důchodu při dosažení věku 60 let – ženy 57 let se snížením podle počtu dětí a také, aby byl při stanovování odchodu do důchodu brán opět zřetel na dlouhodobé působení fyzické i psychické náročnosti zaměstnání na žadatele o vyměření důchodu.

Budeme navrhovat a prosazovat, aby byl obnoven statut „domovského práva“ – dle obce v níž měla řádný pobyt matka občana, kterému bude domovské právo udělováno – a bylo stanoveno, že osoby, které přijdou o možnost řádného bydlení – tzv. bezdomovci – mohou být na základě zkráceného soudního řízení přemístěny do domovské obce, která bude povinna zajistit jim nouzové ubytování, s jehož užíváním bude v případě osob produktivního věku spojena povinnost odpracovat týdně obcí stanovený počet hodin na veřejně prospěšných pracích v místě. Tímto opatřením sledujeme zamezení nežádoucí koncentrace bezdomovců ve velkých městech, kde z toho vznikají jen těžko řešitelné problémy. V návaznosti na tom budeme vyžadovat, aby stát přispíval obcím také na budování asylových domů, hospiců a pod.

13. ZDRAVOTNICTVÍ

Cílovou metou musí být zdravotnictví na úrovni současných vědeckých poznatků, které bude ke všem, kteří jeho pomoc budou potřebovat, přistupovat stejně ohleduplně a vstřícně !

Naše strana se staví za to, aby při zachování míry hospodárnosti i dostupnosti zdravotnické pomoci a péče byla ustanovena systémově uspořádaná, státem řízená a důsledně kontrolovaná síť zdravotnických zařízení, která zabezpečí jak neodkladnou pomoc, tak obecnou zdravotní péči i péči následnou, včetně pohotovostních služeb a to i v těžko dostupných lokalitách.

Toto bude možno zajistit jenom za předpokladu, že bude skoncováno s nedomyšlenými experimenty, měnícími se dle toho jaká strana právě má mocenskou převahu. Koncepce zdravotnictví, má li být přínosná, musí být vypracována nejméně pro desetileté údobí !

Budeme rovněž požadovat, aby letecká záchranná služba a rychlá záchranná služba v rámci Integrovaného záchranného systému byly plně v péči státu, s nepřetržitým provozem 24 hodin a aby tyto složky plně navazovaly na státem zabezpečovanou lékařskou pohotovost neodkladné pomoci. Pokládáme za nezbytné, aby finanční zhodnocení práce pracovníků zdravotnictví ve státním sektoru dosáhlo co nejdříve úrovně odpovídající jejímu významu i náročnosti a aby příslušníkům rychlé záchranné služby i letecké záchranné služby byl pro dobu zásahu, stejně jako všem ostatním záchranářům, přiznán statut veřejného činitele.

Chceme, aby byla přiměřeným způsobem ze strany státu i regionálních zastupitelských orgánů poskytována ekonomická podpora těm soukromým lékařům, kteří se rozhodnou otevřít svoji ordinaci v menších obcích, zejména v těžko dostupných oblastech, odkud je cesta k lékaři do nějakého většího města problémem.

Namísto „Lékařské komory“, která se stala „skrytým odborovým svazem“, budeme požadovat, aby byla jako samostatná součást při ministerstvu zdravotnictví ustanovena „Doškolovací a kontrolní zdravotnická centrála“, jejímž úkolem bude udržování potřebné odborné úrovně lékařů – včetně soukromých – i dalšího zdravotnického odborného personálu, pomocí povinných doškolovacích akcí, a která zároveň bude také nejvyšším odborným arbitrem při rozhodování v případech stížností na pochybení při poskytnutí zdravotní péče.

U běžného středního zdravotnického personálu, zejména u zdravotních sester, nepovažujeme za potřebné, aby – jak se dnes požaduje – musely absolvovat bakalářské studium. Pokládáme však zároveň za nutnost, aby absolventi, vycházející ze zdravotních škol, dosahovali odborné připravenosti alespoň takové, jako mívali před rokem 1989. Dnes tomu tak začasto není a novodobé setry-magistry sice překypují spoustou teoretických znalostí, ale ve věci praktické práce s pacientem silně zaostávají.

Za základní považujeme, aby všeobecná zdravotní pojišťovna byla tím kdo bude hradit veškerou zdravotní péči v rozsahu ministerstvem zdravotnictví stanovených normativů, sestavených odborníky, respektujících moderní úroveň zdravotnické péče. Ostatním komerčním zdravotním pojišťovnám byl měl být ponechán prostor pouze pro zabezpečování nadstandardní péče pro jejich klienty, kteří se u nich připojistí.

Je zapotřebí, aby u neodkladných ošetření i při nutné nemocniční léčbě, která bude poskytnuta občanu jiného státu, který není u nás pojištěn, lékařům a nemocničním zařízením provedené úkony a náklady hradila VZP a úhradu své pohledávky si pak vynucovala zákonnou cestou u dané osoby, nebo jejího státu.

Budeme se zasazovat o to, aby byla v rámci našeho státu obnovena naše vlastní, dnes značně utlumená výroba léčiv a zdravotnických pomůcek, jako protiváha proti zahraničním farmaceutickým výrobcům, kteří využívají našeho nedostatku a jejichž vysoké ceny jsou jednou z příčin těžkostí našeho zdravotnictví. A aby bylo také obnoveno státem kontrolované centrální zásobování léky, léčivy a zdravotnickými pomůckami, které zajistí centrálně řízený nákup v cenově udržitelných relacích.

14. ŠKOLSTVÍ

Říká se, že čím hloupější jsou občané, tím jsou lépe ovladatelní. Ale je také pravdou, že vzdělaný národ má vždy šanci uspět v soutěži s ostatními ! V zemi, která dala světu J.A. Komenského, nesmí být školství popelkou ! Ale zatím tomu bohužel tak je !

Všichni si musíme uvědomit, že školy nejsou pouhými nalejvárnami vědomostí, ale že mají i výchovný úkol. Že musí mládež vést jak k vědomostem, tak i k vlastenectví, úctě k práci, slušnosti a odpovědnosti ! Současné omezování výuky dějepisu je zřejmě cíleným krokem, pomocí kterého má být docíleno toho, aby nové generace ztratily svoji sounáležitost s vlastním národem a staly se tlupou anonymních kosmopolitů. S tím nikdy naše strana nebude souhlasit. Znalost dějin vlastního národa pokládáme za stejně potřebnou, jako znalost vlastního mateřského jazyka ! Chceme proto, aby stát vytvářel podmínky pro působení těch společenských organizací, které se ve spolupráci se školami zaměřují na kultivované využití volného času mládeží.

Budeme prosazovat, aby školství získalo svoji dlouhodobou stabilní koncepci, která se nebude měnit po každých volbách podle toho jaká strana v nich vyhraje. Je také třeba docílit toho, že pedagogičtí pracovníci, a též všichni kteří se starají o kultivované využití volného času mládeží, budou řádně a na úrovni oceňováni dle kvalit své práce a bude jim poskytována stejná ochrana jako veřejným činitelům.
Nejvyšší nutností je dle našeho názoru zabezpečení toho, aby byla zachována státem kontrolovaná a zabezpečovaná základní síť škol I. a II. stupně, tj. škol základních, gymnasií i středních škol odborných, v nichž bude poskytováno vzdělání v souladu s jednotnými osnovami stanovenými ministerstvem. Zároveň se stavíme za systém hodnocení výslednosti žáků a studentů známkou, protože jen tento systém účinně stimuluje k většímu úsilí. Je třeba aby u škol I. a II. stupně bylo také podpořeno využití volného času žáky vytvářením zájmových kroužků, které přispívají ke kvalitnímu využití volného času dětmi a mládeží a aby ti pedagogové, kteří je povedou, byli také za tuto činnost patřičně odměňováni.
Stát musí též výrazně zintensivnit podporu učňovského školství a vytvořit mu podmínky pro to, aby se z řad vyučených stali nejenom kvalifikovaní pracovníci, ale také lidé s kvalitním všeobecným vzděláním, u některých oborů též s maturitou.
Stát musí rovněž v maximální míře podporovat státem řízené a zabezpečované vysoké školy tak, aby dosáhly úrovně odpovídající stupni rozvoje společnosti a vědy s tím, že tato podpora bude zaměřena zejména na ty druhy vysokých škol, jejichž absolventy potřebují především podniky a instituce naší republiky.
Jsme pro to aby bylo zavedeno školné na školách středních, s vyjímkou škol průmyslových a středních škol zdravotních. Gymnasia a další odborné střední školy s maturitou produkují jen administrativní pracovníky, jichž je dnes přebytek a kteří už velmi těžko hledají uplatnění a stávají se proto mnohde jen abonenty státních podpor. Ale jsou do určité míry přípravou na vysokou školu a studium na nich je tedy osobní investicí. Souhlasíme proto rovněž s tím, aby na vysokých školách bylo zavedeno školné.
Vzdělání je investicí každého jedince a nepovažujeme za přijatelné, aby ostatní občané financovali vysokoškolské vzdělávání lidem, kteří se často po absolutoriu věnují práci ve zcela jiném oboru, nebo odcházejí za vyšším platem do zahraničí. Současně však jsme názoru, že perspektivním, ale sociálně slabším studentům, musí formou bezúročné půjčky na školné pomoci stát, s tím, že tato bude studentem po absolutoriu do 10 let splacena, a s tím, že studentu, jemuž tato státní pomoc byla poskytnuta, při výtečném ukončení studia bude částka, kterou by byl povinen splácet, o určitá procenta snížena.
Budeme však požadovat, aby pro soukromé školy jakéhokoli druhu byla stanovena povinnost organizovat svou výuku tak, aby jejich absolventi zvládli v plném rozsahu náplň státe stanovených základních učebních programů.

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 VŠE