I.POJETÍ STÁTU

Je nesporné, že pojetí státu má dalekosáhlé důsledky pro každodenní politické rozhodování, pro hlasování o detailech kterékoli legislativní předlohy. Ideje a ideologie mají zásadní význam při získávání podpory lidí pro konkrétní politiku. Politika bez filosofického obsahu se stává pouhým mechanickým bojem o moc a zákonitě vede k úpadku svobody.

1.    Pro Svobodné má stát smysl

Stát je politické společenství s vlastním řádem vztahujícím se na vymezené území, jehož úkolem je zabezpečovat především individuální svobodu svých občanů. Jinak řečeno stát je společenstvím osob a majetku, garantuje uspořádané vztahy mezi lidmi a vlastnické vztahy, je oprávněn a povinen řešit spory občanů. Demokratický stát je založen na systému vlády reprezentující na zastupitelském principu vůli občanů. Řád reprezentovaný státem musí být spravedlivý. Pokud stát nenaplňuje své poslání nebo používá nepřiměřené prostředky k dosažení svých cílů, je jeho legitimita zpochybněna.

Stát není protikladem občanské společnosti, obojí stejným způsobem odvozuje svůj původ od lidu – svobodných občanů. Politický řád a jeho instituce jsou neoddělitelnou součástí občanské společnosti. Politické struktury nemohou, nemají a nesmí být nahrazovány žádnými alternativami.

2.    Moc musí být omezena

Jedním z největších pokušení pro lidskou bytost je touha po moci. I svěřená moc lidskou psychiku korumpuje a devastuje. Opakované selhávání politiků způsobuje, že stát vykazuje trvalou tendenci usurpovat si svobodný prostor svých občanů, ačkoliv vlastním posláním politického společenství je chránit svobodu jednotlivce včetně jeho práv, zejména majetkových.

Stát má a musí mít monopol na legitimizaci použití síly a donucovací moci. Politická a donucovací moc musí být včetně autority právního pořádku podrobena omezení, kontrole a musí být vyvážena.

V praktické politice vždy, když by měla být moc státu posílena, musí být zároveň posílena kontrola moci. Svobodní jsou proti zneužívání státu.

3.    Svrchovanost

Stát je a má být právnickou osobou, subjektem mezinárodního práva. Svrchovanost státu (suverenita) je výsledkem historické kontinuity státnosti stejně jako výrazem filosofické identity (myšlenky), na které se zakládá. Stát není filosoficky neutrální, ačkoli není vázán na žádnou výlučnou ideologii.

Stát a svrchovanost od sebe nelze oddělit, stát vzniká díky své svrchovanosti a stát, který není svrchovaný, není státem. Svrchovanost je nepopiratelné právo samostatně jednat efektivně podle vlastních pravidel jak v normální tak v extrémní situaci k tomu určeným úřadem.

Stát není podřízen jiným institucím. Je vrcholnou autoritou jednající podle své vůle, nezávisle na vnější moci, je oprávněn činit konečná rozhodnutí podle vlastních pravidel a svého řádu.

Ze svrchovanosti státu vyplývá i to, že stát je jediným zdrojem práva pro své území.

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 VŠE