Část I. Zdravé hospodaření státu a ekonomická krize

Po řadě let výjimečného hospodářského růstu čelíme důsledkům světové hospodářské krize. Žádná politická strana, ani žádná vláda nemohou věrohodně tvrdit, že krizi dokážou vyřešit. Příští vláda však může čelit důsledkům krize tím, že provede některá dlouho odkládaná rozhodnutí, jejichž absence je brzdou, nebo dokonce potenciální hrozbou tuzemské ekonomiky. Krize nám tak paradoxně může být prospěšná, neboť nás přinutí uskutečnit reformy, ke kterým bychom za normálních okolností neměli dostatek odvahy a energie.

Za podstatné dále považujeme, že důsledky ekonomické krize nelze řešit pouze na úkor té či oné společenské skupiny či vrstvy občanů. Rozhodně odmítáme ideologické klišé, které z tzv. bohatých činí viníky chudoby tzv. chudých. Co nabízíme je kompetence, odvaha a profesionalita, s nimiž chceme léčbu našich dnešních problémů zvládnout. Z krize si přejeme vyjít nikoliv oslabeni, ale naopak posíleni.

Utrácíme víc, než vyděláváme

Každá spořádaná rodina, každá firma, která dbá o svou budoucnost, dobře ví, že si za výjimečných okolností (v nouzi nebo kvůli investici) může půjčit peníze. Dobře ale také ví, že si nemůže půjčovat donekonečna na běžné denní výdaje. A už vůbec si nemůže půjčovat víc, než jsou její pravidelné příjmy. Krátkodobý blahobyt by byl totiž brzy vystřídán neschopností splácet a sociálním pádem.

Pro stát platí stejná pravidla a stejné důsledky jako pro rodinu. Je možné (a někdy dokonce i žádoucí) mít v době krize a hospodářského poklesu rozpočtové deficity. V době růstu musí však stát být schopen sestavovat rozpočty vyrovnané, nebo dokonce přebytkové. Toho ale naše země dnes schopna není. Ekonomická krize tak jen odhalila fakt, který šestiletý, mimořádně vysoký, ekonomický růst tak trochu zakrýval: každý rok utrácíme na veřejných výdajích minimálně o 80 miliard korun více, než vyděláváme.

V současnosti nejsme chudá země, ale budeme-li takto pokračovat, brzy se chudými staneme. Dnes má vláda stále ještě prostředky, z nichž může pomáhat těm nejchudším, nebo lidem, kteří se náhle ocitli v nouzi. Pokud se však naše hospodaření nezmění, nebude to již nadále možné. V určitém momentu nám jako státu již nemusí nikdo další peníze půjčit, a pak se všichni ocitneme v ohromných problémech, které nejvíce postihnou ty chudší.

Změny, které bude třeba udělat, nebudou populární. Jsou však nezbytné a sociálně odpovědné. Chceme, aby současný strukturální deficit veřejných rozpočtů byl v dohledném čase zlikvidován, respektive, aby již při návratu ke 2% růstu české ekonomiky bylo možné sestavit vyrovnaný rozpočet. Netvrdíme, že při dvouprocentním růstu HDP musí být rozpočet vyrovnaný za každou cenu. Zatím, vzhledem ke struktuře rozpočtu, toho schopni nejsme. Vyrovnaného rozpočtu však můžeme dosáhnout za předpokladu, že provedeme zásadní změny v těch výdajích státu, které jsou dnes určeny zákonem, tedy v tzv. mandatorních výdajích. Takový krok přinese ovšem nutnost změny v chování většiny občanů a od politiků bude vyžadovat odvahu a odpovědnost.

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 VŠE